Nyní čtete
Jak zvládnout agresivitu u dětí

Jak zvládnout agresivitu u dětí

Závažným problémem poslední doby jak v rodinách, tak ve škole je agresivita u dětí, její nárůst a snižování věku malých agresorů. Zcela zřejmé je to v souvislosti s případy šikany.

„To, co se dříve dělo v učilištích či ve vojenských kasárnách, není v současnosti nijak výjimečné na druhých, ale i prvních stupních základních škol. Objevily se i případy šikany registrované v mateřinkách,“ popisuje psycholožka Stella Čermáková.

Nepříjemnou novinkou je pak nahrávání šikany na mobilní telefony a rozesílání záběrů po internetu. „To svědčí nejen o promyšlenosti činů, ale rovněž i o velké necitlivosti, egocentričnosti a snad i pocitu nepostižitelnosti agresorů,“ upozorňuje.

Nepříjemnou novinkou je pak nahrávání šikany na mobilní telefony a rozesílání záběrů po internetu.

Je každý agresor osobou s diagnózou disociální poruchy osobnosti? „Vzhledem k četnosti této poruchy v populaci v žádném případě ne. Agresivita je vrozenou formou chování,“ odpovídá psycholožka.

Co je agrese

Agrese je útočné jednání zaměřené na okolí a patří k základním psychickým reakcím. V přiměřené formě je jedním ze způsobů odstraňování překážek.

Civilizace usměrňuje agresivitu do určitých společensky přijatelných či uznávaných činností, jakými jsou například sport.

„Zjednodušeně lze říci, že každý z nás se rodí s určitými dispozicemi k agresivnímu jednání. Na rozdíl od zvířat je však člověk schopen své pudy ovládat a projevovat ve formě, která je společensky přijatelná,“ vysvětluje Čermáková s tím, že výchovným působením lze agresivitu potlačit, ale i rozvinout.

Nejlepší lék proti agresivitě je sport. | FOTO: archiv

Stalo se již zjednodušující tradicí přičítat fenomén narůstající agrese u dětí drsným počítačovým hrám a nadměrné prezentaci násilí v televizi.

Pozor na násilí v televizi

„Je pravdou, že potoky krve řinoucí se z obrazovky i před desátou večerní či počítačoví hrdinové opakovaně vstávající z mrtvých formující se dětskou psychiku ovlivňují jednoznačně negativně,“ poukazuje psycholožka.

Podle ní by však bylo velmi krátkozraké svádět agresivitu dítěte jen na blikající televizi.

„Především malé dítě by se na televizi nikdy nemělo dívat samo. Rodič má mít vždy pod kontrolou, jaké informace se k dítěti dostanou, přiměřeně je doplnit či vysvětlit. Totéž platí pro počítačové hry. Není vhodné tabuizovat či ve falešném pocitu ochrany dítěte bagatelizovat téma smrti. Informace vždy musí být přiměřené věku a chápání dítěte,“ tvrdí.

Nedostatek pohybu

Kromě rizika nápodoby filmových a počítačových hrdinů stojí za nárůstem agresivity i nedostatek pohybu.

Každý člověk má vrozenou potřebu hýbat se a být aktivní. Evidentní je to právě u malých dětí. Nevhodným životním stylem a sklonem ke konzumnímu a málo aktivnímu způsobu trávení volného času však v sobě tuto potřebu utlumí.

„To, co je biologicky dané, ale zcela potlačit nejde. Dítě, které není aktivní, jež nemá možnost klasického vyběhání se venku, vybití energie, pak tuto energii může ventilovat právě formou agresivních výbuchů. Dětský psycholog, již zesnulý profesor Zdeněk Matějček, toto shrnul do jednoduchého pravidla: ,Kluk, který nebude kopat do mičudy, pravděpodobně bude kopat do lidí,‘“ říká Čermáková.

Zjistí-li rovněž malé dítě, že se mu agresivní jednání vyplácí, je pravděpodobné, že je bude opakovat. Uveďme jednoduchý příklad z pískoviště.

Také čtěte

NÁZORNÝ PŘÍKLAD & VÝCHOVNÝ POSTUP

  • Dvouletý chlapeček chce od svého vrstevníka získat plastový bagřík. Bouchne ho tedy lopatičkou po hlavě – takto malé dítě si ještě nebezpečnost a dopad svého činu skutečně uvědomovat nemusí – a bagřík ukořistí.
  • Maminka bouchnutého dítěte vyskočí a otírá slzičky. Matka bouchajícího dítěte má důležitý výchovný úkol.
  • „Nechá-li celou věc být, utvrdí svého syna v tom, že jeho jednání bylo nejen efektivní, ale i správné, a chlapec je v nejbližší době zopakuje.
  • Následuje-li ale po tomto činu pokárání spojené s vysvětlením, jak jinak se situace dala řešit, samozřejmě formou přiměřenou chápání dítěte, zvýší se pravděpodobnost toho, že chlapec příště použije nějaký vhodnější scénář,“ uzavírá psycholožka.

SKUTEČNÝ PŘÍPAD: NEDOKONANÁ POPRAVA

Výchovná komise, složená ze zástupců jisté střední školy, řešila obtížný úkol. Měla rozhodnout o opatřeních v případu šikany, kde oběť pouze shodou šťastných okolností přežila svou popravu.

Obětí byl chlapec, kterého spolužáci pověsili na lustr na dlouhé šále upravené do smyčky. Tato „poprava“ byla vykonána do krátké ztráty vědomí a naznačení strangulační rýhy. Vůdcové nechali manipulativně ostatní o „popravě“ hlasovat. Rozsudek byl bouřlivě přijat většinou. Exekuce začala potupnou cedulí s nápisem „Komunistovi smrt“, kterou vykonavatelé rozsudku připevnili odsouzenci na záda. Všichni přihlížející sborově řvali a skandovali „Komunistovi smrt“. Potom chlapce vytáhli tak, že musel stát na špičkách, začal ztrácet dech a obličej mu brunátněl. To nestačilo, „kati“ ho ještě povytáhli, až přestal vnímat a ztratil vědomí. „Zábava“ byla přerušena, někdo mu sundal smyčku z krku. Chlapec se během krátké doby probral.

Tato hrůzostrašná scéna byla vyvrcholením akce, která vznikala během dopoledne. Na poslední hodinu nepřišel z mimořádných důvodů učitel, takže agresoři dostali prostor. Průběh dne vypadal následovně: Ráno rozpoutalo šest agresorů atmosféru „lynčování“. Chlapce nejdříve odvlekli před lavice, kde musel agresorům líbat a čistit boty. Během další přestávky mu okolo zápěstí navlékli smyčku, ruku mu drželi na lavici a bodali do ní tužkami. Poslední hodinu ho třicet minut mlátili. Ve vybičované skupinové náladě byl potom dovlečen k lavici. Jeden z agresorů mu dal smyčku kolem krku, dva jej drželi, další stál na lavici a přehodil konec šály přes bytelný lustr.

Je neuvěřitelné, že chlapec přišel navzdory této hrůze další den poslušně do školy. Šikanování pokračovalo dál. Teprve následující den se doma zhroutil.

Při vyšetřování, jež bylo realizováno nezávisle na policii (policie vyšetřování nedokončila především proto, že svědek nebyl schopen podstoupit traumatizující výpovědi), byly odhaleny následující skutečnosti.

Šikanování probíhalo dlouhodobě, bylo iniciováno šesti žáky, kteří téměř výlučně praktikovali brutální násilí. Od zahájení školního roku do listopadového věšení byl chlapec vystaven četnému fyzickému a psychickému násilí. Byl několikrát surově zmlácen, musel platit svačiny, vícekrát čistil a líbal boty.

Když se chlapec zhroutil, musel být hospitalizován na psychiatrii. Měl panický strach o život, nemohl spát. Strach, že zemře, trval dlouhodobě. Rodiče agresorů byli výchovnou komisí seznámeni s nejnutnějšími fakty. Závěr byl jednoznačný. Šest hlavních viníků bylo ze školy vyloučeno.

ZMĚNY V CHOVÁNÍ U TÝRANÉHO DÍTĚTE

  • nezájem o dění kolem,
  • zvýšená opatrnost v kontaktu s dospělými,
  • vyhýbání se školním a mimoškolním aktivitám,
  • agresívní napadání a šikanování vrstevníků,potíže se soustředěním a zhoršení prospěchu ve škole,
  • váhání s odchodem domů po vyučování,
  • absence ve škole,
  • odmítání jídla nebo přejídání,
  • sebepoškozování a útěky z domova.
Prohlédněte si komentáře (0)

Reagujte

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna.


Nezávislá zpravodajsko-publicistická platforma. Spuštěna byla dne 11. listopadu 2018 a sestává z několika hlavních rubrik: ppinfo, postřehy a dalších a má i své subdomény (tematické přílohy ppděti aj.). Za týden měl web sto tisíc individuálních přístupů. Za měsíc čtvrt miliónu.

 

2019 © ppmagazín.com, Pribil Publishers. Publikování obsahu je bez písemného souhlasu zakázáno. Design Pribil Publishers. IČO: 06437176

Posunout nahoru